 |
Bezmála dvanáctihodinová cesta letadlem z Frankfurtu (bez přestupu!) utekla docela rychle. Po cestě jsme viděli Británii, Island, Grónsko, Kanadu a velkou část Ameriky. Měli jsme štěstí - celou cestu jsme letěli za dne, a tak jsme mohli vidět všechny výše zmíněné země velmi příjemně nasvětlené. Mezi Grónskem a Kanadou bylo velké množství mraků, takže jsme mohli vidět pouze tu a tam vykukující vrcholky vysokých hor.
Do Las Vegas jsme přiletěli okolo 12:30 místního času (pásmo PDT - o 9 hodin pozadu oproti pásmu CEST, které máme v ČR). Letiště je velké (ale ne tak velké, jako ve Frankfurtu). Bez problémů jsme se zde zorientovali, částečně také díky dobrému značení.
Čeká nás série prohlídek, takže se do nich vrhnem po hlavě, ať už to máme za sebou.
První kontrola, se kterou jsme se setkali, byla ta imigrační pro cizince přijíždějící do U.S. poprvé. Počkali jsme si ve frontě, přihlásili se na wi-fi, napsali domů a netrpělivě čekali, až přijdeme na řadu.
Už jsem si chystal odpovědi na otázky, které nám položí a také vysvětlení, proč tlumočím za Klárku. Tehdy jsem ještě netušil, že jsem tak činil úplně zbytečně (to zní celkem povědomě, co?).
Sotva co jsme přišli na řadu, přišli jsme spolu k jedné přepážce a vybalili nachystané pasy a modré papíry. Už jsem se chystal začít s vysvětlováním, když v tu chvíli mě imigrační pracovník zastavil přímo položenou otázkou: „Jaký je váš vzájemný vztah? Jste manželé?“ Načež jsem samozřejmě přiznal, že nejsme. „V tom případě odejděte a počkejte, až budete na řadě,“ vyhodil mě pán za přepážkou.
Když jsem se sklopeným zrakem odešel bokem a zařadil se do fronty, ostatní turisté se mě ptali, co se stalo. Převyprávěl jsem jim situaci s manželstvím a oni se začali smát. Prý to mám napravit. Opáčil jsem, že Klárka se vdávat nechce, a cizinci se začali smát ještě víc. Jsem rád, že jsem k smíchu i úplně cizím cestujícím.
Zanedlouho jsem přišel na řadu já. Ukázal jsem pas, odevzdal modrý papír, odpověděl na sérii otázek (proč jsem tu, jak dlouho budu ve Vegas, u koho budu bydlet, kolik hotovosti s sebou vezu atd.), nechal si naskenovat otisky prstů a udělat fotografii tváře. Navzdory připomínkám k mým vousům, které jsem doma před odjezdem sbíral z každé strany, se pán za přepážkou nad mými vousy ani nepozastavil a bez okolků mě oficiálně pustil na území USA.
V dalším sále jsme si počkali na naše zavazadla. Vyložení jim chvíli trvalo, ale aspoň nám nic nezničili. Později jsme se ujistili, že nám kufry nekontrolovali a nic nám nezabavili.
Druhá kontrola proběhla poměrně rychle. Po vyzvednutí zavazadel si můj pas a modrý papír s razítkem z imigračního prohlédl jiný pán za jinou přepážkou. Ptal se mě na podobné otázky - jak dlouho tu budu, co tu budu dělat, kolik si vezu hotovosti a co mám v kufru.
Tak jsem ve stresu začal postupně vyjmenovávat věci, které si vezu: „I've got some shoes, hygiene stuff and... dress.“ Nechápu, proč ze mě vypadlo zrovna tohle slovo. Ze všech slov označujících různé typy oblečení můj mozek vyplivl zrovna šaty. Pán za přepážkou se ani neusmál a s kamennou tváří se mě zeptal, jestli opravdu běžně nosím šaty. Cítil jsem se velmi trapně a omluvil jsem se za přeřeknutí. Asi jsem mu připadal jako ubohá, politováníhodná troska z Česka, tak se přiznal, že si ze mě dělá srandu a pustil mě dál.
Když tak nad tím zpětně uvažuju, měl jsem se mu podívat do očí a tvrdit, že ano - šaty nosím. Jsem totiž po hormonální terapii a jakožto budoucí transgender žena se připravuju na svůj nový život. Na tohle by si asi nedovolil nic říct. Nebo by mě poslal prvním volným letadlem zpět do Evropy. Kdo ví.
Druhá kontrola proběhla poměrně rychle. Po vyzvednutí zavazadel si můj pas a modrý papír s razítkem z imigračního prohlédl jiný pán za jinou přepážkou. Ptal se mě na podobné otázky - jak dlouho tu budu, co tu budu dělat, kolik si vezu hotovosti a co mám v kufru.
Tak jsem ve stresu začal postupně vyjmenovávat věci, které si vezu: „I've got some shoes, hygiene stuff and... dress.“ Nechápu, proč ze mě vypadlo zrovna tohle slovo. Ze všech slov označujících různé typy oblečení můj mozek vyplivl zrovna šaty. Pán za přepážkou se ani neusmál a s kamennou tváří se mě zeptal, jestli opravdu běžně nosím šaty. Cítil jsem se velmi trapně a omluvil jsem se za přeřeknutí. Asi jsem mu připadal jako ubohá, politováníhodná troska z Česka, tak se přiznal, že si ze mě dělá srandu a pustil mě dál.
Když tak nad tím zpětně uvažuju, měl jsem se mu podívat do očí a tvrdit, že ano - šaty nosím. Jsem totiž po hormonální terapii a jakožto budoucí transgender žena se připravuju na svůj nový život. Na tohle by si asi nedovolil nic říct. Nebo by mě poslal prvním volným letadlem zpět do Evropy. Kdo ví.
Chvíli jsme čekali před letištěm, než pro nás přijde Anthony. V tu chvíli jsme zjistili, že bude problém se na letišti najít a navíc k tomu bude problém s komunikací. My jsme s Klárkou měli přístup k wi-fi, ale Anthony byl v autě na cestě k nám a přístup k internetu neměl. Volat jsme si nemohli, protože bychom byli na mizině dřív, než bychom vstoupili do kasina. Zprávy byly o něco levnější, ale Anthony řídil a nemohl si je přečíst. Nakonec to Anthony vyřešil - na letišti se připojil k wi-fi a zavolal mi na Messenger. Zanedlouho jsme se našli, došli jsme k autu a přijeli k místu, kterému budeme celý následující měsíc říkat domov.
Vybalili jsme si pár věcí, umyli se a vyrazili do Vegas na krátkou obchůzku.
Vybalili jsme si pár věcí, umyli se a vyrazili do Vegas na krátkou obchůzku.
Naše první strava v U.S. bylo burger menu za $5 u Carl's Jr. Bohužel, první zkušenost nebyla příliš pozitivní. Klárčiny kuřecí kousky byly maličké a můj cheeseburger neměl žádný sýr. Nějak jsme ty jejich výtvory pozřeli, nasedli do auta a popojeli do centra Vegas.
 |
| Menu za $5 u Carl's Jr - můj cheeseburger (do kterého zapomněli dát sýr) |
Je zajímavé, jak odlišná města můžou být. Z Evropy jsme zvyklí na úzká, spletitá centra starých měst. Zde byla města navržena čistě účelně. Většina cest na sebe kolmo navazuje a většinou jsou v každém směru nejméně dva pruhy plus jeden prostřední, který můžou k odbočování využívat oba směry. Dopravní pravidla jsou také mírně odlišná. Můžete na křižovatce odbočovat doprava i na červenou, pokud dáte přednost. Můžete mít na autě prakticky cokoli, a zároveň vám na autě může chybět prakticky cokoli. Dokud tím neohrožujete ostatní, není nezákonné jezdit bez levého světla nebo s poloupadlým nárazníkem, který pochybně visí a drží silou vůle.
Centrum Vegas nás už zdaleka vítalo obrovskými hotely. Mezi ty nejzajímavější patřil dozajista majestátní Trump hotel z bílého mramoru a se zlatými okny, obrovský hotel Bellagio s nasvícenou vodní show, zmenšená Eiffelova věž, nebo napodobenina New Yorku (včetně Sochy Svobody).
Centrum Vegas nás už zdaleka vítalo obrovskými hotely. Mezi ty nejzajímavější patřil dozajista majestátní Trump hotel z bílého mramoru a se zlatými okny, obrovský hotel Bellagio s nasvícenou vodní show, zmenšená Eiffelova věž, nebo napodobenina New Yorku (včetně Sochy Svobody).
 |
| Las Vegas Strip (Pic by Visit Las Vegas) |
Ten večer jsme prošli spoustu různých hotelů a kasín - Caesars Palace, The Mirage, The Venetian. V tomhle případě určitě platí, že jeden obrázek vydá za tisíc slov, a proto vás už dále nebudu nudit svým plkáním a vložím tu naše nejhezčí fotky.
Díky všem, kteří se pročetli až sem.
Přikládám odkaz na naše Google Photos album, kde průběžně přidávám různé fotky a videa, popisky, názvy míst a trasy cest.
Naše fotky z procházky ve Vegas:
Díky všem, kteří se pročetli až sem.
Přikládám odkaz na naše Google Photos album, kde průběžně přidávám různé fotky a videa, popisky, názvy míst a trasy cest.
Naše fotky z procházky ve Vegas:
 |
| Hotel Treasure Island |
 |
| Překrásný hotel Wynn & Encore |
 |
| Krásné umělé nebe nasvěcuje umělý kanál, po kterém se plaví umělé gondoly s pravými turisty a zpívajícími gondoliéry |
 |
| Jedno z mnoha kasín ve Vegas |
Komentáře
Okomentovat